klaster17.JPG

Mše sv. v klášteře

pondělí-pátek v 1730

neděle v 1030

Naše produkce

Liturgie - služby

svitek
.
ovecky

Život je tvrdý aneb jak projít "skrz"

P. Petr Glogar ocd, zápis přednášky z 27. 3. 2006

Rituál, ve kterém, ať ti muži, kteří jsou ve vnitřním kruhu, tak také vy ostatní v tom vnějším kruhu, budete moci v symbolické rovině na vlastním těle prožít toto: Co to je přijímat, co to je dávat. Co znamená vládnout a co adorovat vládce. Co může znamenat žehnat, dívat se zpátky, zemřít a znovu povstat. Je to drama našeho života. Postupně se budete pohybovat po jednotlivých pozicích. Je to cesta od narození, k vzestupu, vrcholu, zranění a neúspěchu, otcovství a také smrti. Také, že uprostřed stojí ten, který rozlomil všechna pouta, rozrazil brány smrti a táhne nás k životu. Ztišme se a začněme...


...
Děkuji vám! To co bych dnes postavil jako ústřední téma, nebo lépe ústřední slovo je SKRZ. Vidíme, že to nemůžeme obejít, nějak to okecat nebo to přeskočit. To je cesta, na které strháváme masky, naše různé představy, které máme o sobě, o Bohu. To se uskutečňuje skrze zkoušku, bolest, kříž. S tím je spojená otázka, jak s tím nakládáme. Většinou toto vše rádi exportujeme na druhé (a to často velmi zdárně). Vždy máme po ruce nějaké projekční plátno, kam tu bolest hodit (komunisté, islám, židé, homosexuálové, ženy...). Jsou to často moje negace, můj strach, můj problém. Nastolujeme mechanismus obětních beránků - to konec konců docela dobře sjednocuje stádo. Učiníme všechno možné, jen abychom se vyhnuli tomu: Já, Teď, Tady. Je to objetí vlastního stínu. A je to velká moudrost u toho vydržet, u toho, co nás transformuje a očišťuje. Je to o sjednocování životních paradoxů a dotýkání se tajemství. Dává nám to možnost čerpat z Boží studny. 
Ta místa zranění, jsou místa největšího daru. Ve všem je prasklina a tudy se dostává dovnitř světlo. To je rána, která nám dovoluje projít skrz. A z nějakého důvodu musí být sdělení napsáno na našem těle, abychom to nikdy nezapomněli.
Nejde o nějakou soutěž, jde o to získat vnitřní vzorec pro celoživotní růst. Jinak budeme všechny své bolesti a nezdary házet na druhé, nebudeme se učit jak je proměňovat, a tak budeme nuceni vyrábět i způsob jak z toho ven, jinými slovy, budeme muset nějak vyrobit i vzkříšení. Protože nebudeme schopni nést temnotu. Ale temnota je dobrým učitelem. A dojít ke vzkříšení znamená projít křížem. Proto stojí kříž v centru křesťanství. Je to cesta do "rajské zahrady", ale ta vede skrze Getsemanskou zahradu.
Jedna nabídka od C.S.Lewise, který ve své knize Svědectví zármutku píše: Hráči bridže mi říkají, že je nutno, aby ve hře byly nějaké peníze, protože "jinak by ji lidé nebrali vážně". Asi tomu tak doopravdy bude. Vámi nabídnutá částka - ať již Bohu, nebo někomu, kdo Bohem není - nebude vážnou nabídkou, nevsadíte-li dostatečně vysokou částku. A její skutečnou vážnost neodhalíte dřív, než sázky vylétnou do závratné výše a než zjistíte, že nehrajete o pouhé žetony nebo o pár šestáků, nýbrž o všechen svůj majetek. Nic menšího nedokáže člověkem - alespoň tedy člověkem, jako jsem já - zatřást tak, aby ho to vyvedlo z pouze verbálního myšlení a z čistě imaginární víry. Aby přišel k sobě, potřebuje napřed dostat pořádnou ránu. Pravdu na povrch vynese pouze mučení. Jedině pod tlakem muk objeví takový člověk sebe sama.
Zkouška je klíč k životu, je to způsob jak porozumět Bohu i sobě. Abrahám má zkušenost o Bohu, když mu Bůh dopřeje syna. Tím, že Bůh dodrží slib, potvrdí obraz, jaký si Abrahám o Bohu udělal, že je totiž věrný. Ale když Bůh žádá syna zaslíbení, stojí Abrahám před absurdním a nevysvětlitelným. Obraz, který si utvořil o Bohu už neodpovídá, je vyvrácen tímto požadavkem. To je opravdová zkouška. Abychom ji trochu pochopili, ptejme se "kdo je ten syn".
- je to co jsme zplodili, je to náš bankovní účet, výsledek naší práce, schopností, které mohou prokázat, co vše dotvrzuje před námi i před druhými naší cenu, kvalitu, totožnost a důstojnost. A tohoto syna se nezřekneme za nic na světě. Vytváříme si mnoho bůžků naší závislosti. Bůh, který nechce tuto nezdravou lásku, přijde a požádá od nás oběť syna, protože je Bůh žárlivý, žárlivý na naší svobodu. To je požehnaná chvíle zkoušky, moment utrpení a také svobody. Událost, která je důležitým klíčem četby našeho života. Zkouška, často zanechává znamení - jizvu. Jizva, která se nezaceluje, jistým způsobem zůstává, aby svědčila, že tady prošel Bůh.

 

"Tvrdost" života nám rozbíjí představy o tom, kdo je to Bůh a jaký je. Sám Ježíš si dal tu práci, aby sundal masku, kterou jsme Bohu nasadili. Ježíšova cesta ke kříži - jeho cesta "skrz" je důsledkem jeho postoje. Ježíšova cesta začíná porušováním zákona, a to kvůli člověku, aby ukázal, že člověk je důležitější než zákon.
V jeho kříži vidíme vyjádření celého Ježíšova života pro druhé. Znamení radikální lásky a vydanosti... Není to snaha si nějakým způsobem Boha naklonit. Nejde o to Bohu něco nabídnout, něco obětovat. On je ten který nabízí. Nejde o výkon, jde o milost. Toto znamení kříže, ať už ten jeho tvar byl ve skutečnosti jakýkoliv, je to pro nás znamením toho, co je lidsky nespojitelné. A to se v Kristu spojilo.Je to vysvobození z rozpolcenosti a dvojkolejnosti života. V něm se spojuje hmota s duchem. To co bylo na počátku neohraničené se stalo ohraničeným. To obrovské napětí, které člověk nese - hmotu a ducha.
Je to také zjevení Boha a člověka. Toho jaký je ve skutečnosti Bůh a jaký je člověk. Je to zrcadlo pro lidskou bídu, že jsme schopni jakéhokoliv hříchu a zla. Rozhodnutí pro smrt lásce, životu a dobru. Peklo, které si člověk vymyslel. A na druhé straně je to provalení hráze a neustálé vypouštění lásky, odpuštění a milosrdenství. To je pravá Boží tvář. To je kříž a cesta skrz. To obsahuje nás samé před Bohem a Boha v našem středu. Učí nás chápat, že v bezmoci je větší síla Boží.
Co to může znamenat pro náš život: 
- Nejprve přijmout tajemství svého vlastního života. Přijmout nepochopení, ne vše se dá vysvětlit a pojmenovat. Nemáme to vše pod kontrolou.
- Znamená to také, že nebudu žít pro sebe.
- Že dovolím Bohu, aby mě zachránil. Jemu abych dal svůj souhlas.
- Přijmout napětí mezi Boží a lidskou láskou. Vzít vážně tu rozervanost, to "viset" mezi nebem a zemí a neutéci. Nesestoupit.
- Přijmout kříž a jít skrz, znamená přijmout pravou Boží tvář. Já nechci mezi vámi znát nic jiného než Ježíše Krista a to ukřižovaného. Přijmout Boha takový jaký je a sebe takového jaký jsem. Přijmout sebe je kříž. Vzít vážně prázdnotu, slabost, nezdar, strach, nemoc... to všechno, co nás často děsí, a co přitom láká Boží plnost. Paradox slabosti a síly Boží.

Ježíš věděl, že vše je již dokonáno... okusil octa, řekl: "Je domilováno" a vydal Ducha. Jeden z vojáků mu kopím probodl bok a vyšla krev a voda (Jan 19,28-37) ...Viděl jsem pramen vody vyvěrající na pravé straně chrámu, a všude kam se ta voda dostane vše uzdraví... (Ez kap.47)
Budou se dívat na toho, kterého probodli... A jeho ranami jsme uzdraveni... (1Petr 2,21-25)

Naše rány a zranění se tak stávají posvátnými, a ty nám říkají, že život je tvrdý.

Hlaváčkovo náměstí 221, 274 01 Slaný, IČ 708 35 071, tel +420-312 523 648, bank 27-5314400237/0100